Frajeřina je dřina

Mě to s těmi cyklisty bez elektromotoru baví. Potichu je dojedu, předjedu a ztratím se jim z očí. Čím lepší sportovec tím líp 🙂

Kousek za za Mutěnicemi v lese na trase moravské vinařské cyklostezky je krátký kopeček s ostrým stoupáním. Na 300 metrech se nastoupá 30 metrů.

A v tom horkém červencovém dni po něm nahoru jela skupinka cyklistů rychlostí chůze. Přeřadil jsem lehký převod, nastavil maximální podporu motoru a šlápl do pedálů.

Elektrokolo rozhodně nejde samo, musí se šlapat a když se nešlape, elektromotor nepomáhá. Výhoda elektrokola je, že jedu rychleji, ale ani ta rychlost není zadarmo, musí se ušlapat.

A tak jsem jel do toho prudkého kopce v sedle jako pán, s rychlostí až 21 km/hod. Cyklistů jsem si nevšímal a šlapal jsem jako bych jel po rovině.

Na machrování je skvělé to, že mám motivaci a energii. Dělám v rámci hraní role bláznivé věci, které jsou náročné a baví mě to.

Na tom kopci jsem málem vyplivl plíce. Přece jenom předstírat pohodovou jízdu s klidným dechem je náročné. Tolik energie nemám a eklektrokolo není všemocné. Mezitím co jsem dalšího půl kilometru pobíral dech představoval jsem si jak na to asi reagovali 🙂

Cyklistům bez elektrokola se neposmívám, mají naopak můj respekt, pokud nemám chuť je nenápadně provokovat 🙂

Elektrokolo pro mě neznamená, že to mám jednoduší, ale že mě to jednoduše víc baví a občas se i víc nadřu 🙂